|
Zimní tábor na bunkru 2006
Stejně jako roky minulé, tak i letos se uskutečnil zimní tábor na bunkru. Domovem nám byl jako vždy pěchotní srub R-S 74 "Na holém". Naše sestava byla: Michal Janeček, Honza, Petr, Vašek a Ondra Škodovi, Karel Rücker, Radka Stránská, Lukáš Medlík a Jakub Dlabola. Co se týče sněhové nadílky, nemohli jsme si stěžovat. Sněhová peřina místy dosahovala i výšky téměř dvou metrů, zato vítr často o síle vichřice nám značně ztěžoval naše výjezdy na běžkách a venkovní dovádění ve sněhu.
První den po příjezdu a ubytování se osazenstvo vydalo na běžkách směr Hanička. U jednoho z objektů se strhla ohromná koulovačka a u jiného se zase skákalo ze stropnice z výšky asi čtyř metrů do nádherně měkkých závějí... Po návratu jsme značně unavení připravili večeři a shlédli, jako téměř každý večer, film.
Druhý den hned po příjezdu mne s Radkou, jsme kvapně připravili oběd a vydali se na sjezdovku na rej masek. My jako parta florbalistů a Michal jako rozhodčí. Hrát zápas na slalomové trati a ještě ke všemu na běžkách je docela legrace, ale my jsme to zvládli na výbornou. Odpoledne byla ještě chvíli venkovní zábava a první pokusy o stavbu iglú. Bohužel díky špatnému materiálu to šlo velmi těžko. Večer se naše družina ještě koukla na jeden super horor a potom zalehla do svých postýlek. I když jsme byli unavení, po tom hororu jsme nemohli strachem vůbec usnout.
Ranní vstávání bylo dosti pozdní přesto jsme byli u snídaně všichni strašně nevyspalí. Honza, Karel, Ondra a Jakub se nabídli, že dojedou do Rokytnice na nákup. Cesta tam nám trvala, díky silnému větru v zádech, asi půl hodinky, zato cesta zpět byla velmi krušná. Vítr nám do obličeje hnal krystalky sněhu a pohyb v před byl téměř nemožný,rozhodli jsme se proto pro cestu lesem, jež byla sice delší, zato slibovala bezvětří. Skutečně to bylo pohodlnější, i když ne o tolik, o kolik jsme očekávali. Do bunkru jsme se dostali celý omrzlí a promrzlí. Tam už na nás čekala horká polévka která skutečně zahřála. Odpoledne kvůli větru už žádné běžkování nebylo. Rozhodli jme se raději pro práci na iglú v závětří bunkru. A tak přišel zase večer a s ním krásná divadelní hra s názvem "Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?". Po ní následovala hygiena a pak už jen krásné snění.
V úterý ráno jsme se vstáváním opět nespěchali. Předpověď počasí na tento den nehlásila žádné zlepšení a tak se na běžky vyrazit stejně nedalo. Dopoledne jsme strávili další prací na iglú a přípravou oběda. Konečně jsme našli "ložiska" kvalitnějšího stavebního materiálu a tak práce šla o mnoho lépe než v předchozích dnech. Vrcholem odpoledního programu byly běžecké závody na 500 metrů ve sněhové bouři, což vyčerpalo nejen závodníky ale i pořadatele samotné. Večer jsme se opět podívali na nějaký film a upekli topinky a poté dostatečně unaveni padli do svých pelechů.
Ve středu ráno nás bohužel musel opustit kvůli školní docházce Vašek. O něco málo zlepšené počasí všem velmi zvedlo náladu. Už nám to dokonce připadalo i na běžky, přesto jsme dopoledne ještě pracovali na iglú. Po obědě nás musel opustit další člen naší osádky - Hanes - pilný student. Hned po té,co se vrátil Peca, který ho odvážel na nádraží jsme se již konečně na běžkách vydali směr Neratov. Pecovi a Ondrovi to hodně podkluzovalo, proto museli často mazat. Mně s Lukášem to pro změnu moc nejelo z kopce, takže cesta byla náročná. V Neratově jsme si prohlédli opravovaný kostel a vydali se na zpáteční cestu. Rozhodli jsme se že zpět nepojedeme po stejné cestě, ale že zkusíme neznámou cestu, jež podle GPS měla vést spíše po hřebeni. Peca měl ohromnou smůlu, na jedné lyži se mu u špičky odlepila skluznice. Provizorně jsme to spravili gumičkou a i když musel jet velmi opatrně, dalo se pokračovat v cestě. Připadalo nám, že to vláčení snad nebude mít konce a už se začínalo stmívat. Peca nás však uklidnil, že už se brzy dostaneme na známou cestu. A skutečně zanedlouho jsme již seděli v bunkru u teplé polévky. Protože jsme nechali vyhasnout kotel, musel vůdce Peca jít zatopit, my ostatní jsme se pustili do střelby ze vzduchovky na chodbě (indole střelba). Jak se brzy ukázalo, zapálit kotel kvůli nízkému tlaku nebyla až taková hračka. Nám to ale vůbec nevadilo a tak jsme si udělali krásný večer s kytarou u kotle.
Ve čtvrtek ráno nám již krásně svítilo slunce a my jsme s chutí pracovali na našem sněžném příbytku. Kolem poledne konečně dorazil náš vyšší vůdce Michal který nás musel v pondělí kvůli práci opustit. Po obědě jsme vyrazili na běžkách na další větší výjezd - zemskou bránu. Nasadili jsme celkem slušné tempo a za hodinu a půl jsme stanuli u cíle. Jelo se nám velmi krásně až ne jeden úsek, kde se sníh doslova lepil na paty. U zemské brány na nás již čekal Peca s autem a odvezl nás na bunkr. Protože kotel zase přes noc vyhasl, museli jsme se opět pustit do zatápění a konečně po mnoha útrapách se nám to povedlo. Mezi tím Peca se mnou sjeli pro návštěvu - Ondru a Lenku, kteří s námi strávili poslední noc na objektu. K večeři jsme opět upekli topinky a podívali se na další pěknou komedii, protože jsme se tento večer filmů nemohli nabažit podívali jsme se ještě na jeden válečný ale jak jsme později zjistili nikdo si ho moc nepamatoval a většinu zaspal.
V ranním plánu byl ještě nějaký výlet na běžky, nicméně kvůli pozdnímu vstávání jsme již stihli jen poslední úklid a uvařit oběd, zapečené brambory s překvapením. Kolem druhé hodiny jsme přestěhovali své veškeré věci do aut a opustili bunkr plni nových krásných vzpomínek.
Již se nemůžeme dočkat až přijdou další jarní prázdniny a my odstartujeme Zimní tábor na bunkru 2007.
Karlos Rücker
|
