|
2. Tajný výlet 2009
Vyhlásili jsme na říjen letošní druhý Tajný výlet a čekali, jestli rodiče své děti přihlásí i v této pokročilé podzimní době. Brzy bylo přihlášeno přes 30 dětí a naše obavy, že bude výletníků málo vzaly za své. Přihlášeny nebyly jenom děti, které s námi již několikrát výlety absolvovaly, ale také nováčci z řad předškoláků. Důvěra jejich rodičů nás velmi potěšila.
Někteří rodiče se sice ptali KAM pojedeme, ale většina již pochopila, že když Tajný výlet, tak opravdu TAJNÝ.
Předpověď počasí nebyla valná, a tak jsme byli zvědavi, jak se odrazí na účasti dětí. Je vidět, že do Sokola chodí děti odolné a jejich rodiče nám věří. Na sraz se dostavilo 34 dětí, nepřišli dva marodi a jedna dívka, která se v pátek odhlásila. Rozloučili jsme se s rodiči, a vyrazili na náš Tajný výlet. Po cestě jsme dávali dětem indicie, aby mohly hádat, kam že to vlastně jedeme.
Indicie první – jedeme do pohádky. Děti hádaly město Jičín. Indicie druhá – je to Staré, ale je to nové děti trochu zmátla, ale s chutí přemýšlely, kam že to vlastně jedeme. Následovala první zastávka na pumpě, všechny děti vzaly útokem WC a vyrazily dech obsluze pumpy. Pak chtěly začít utrácet, ale to se nám podařilo jim vymluvit. Při další cestě přišla indicie třetí – pohádková půda, někteří začínali něco tušit. Pak zahlédli obrovský poutač u silnice – ano! Naším cílem byly
Staré Hrady.
Na Starých Hradech už na nás čekali. Nejprve nás princezna zavedla k dědečkovi Fábulínovi, který píše pohádky, a pak do zámeckého sklepení, kde jsme nahlédli do světa vodníků, čertíků, lesních skřítků a dalších pohádkových bytostí. V pekle se někteří trošinku báli, ale naštěstí měli v ruce propustku z pekla, takže se odtud dostali všichni se zdravou kůží. Čarodějnice nás potom vzala na pohádkovou půdu, kde žije mnoho pohádkových postaviček a je tam k vidění plno zajímavých věcí. O každé pohádkové postavě nám princezna i čarodějnice vyprávěly plno zajímavých a veselých historek. Děti vše sledovaly s opravdovým zájmem.
Po prohlídce nastala část neméně dobrodružná, nakupování. Do malého krámku jsme se museli rozdělit na etapy. Pěkných suvenýrů měli dostatek. Pohádková pexesa, kvarteta, černé Petry, puzzle, plno pohledů. Největší zájem však byl o lentilky a „střík“ do pusy. Hodně dětí si vybralo přívěsek na krk. V areálu hradu jsme se i naobědvali. Děti zjistily, že pod ohromným kaštanem jsou hromady kaštanů a začaly sbírat, Brzy měly plné batůžky i sáčky. Nic nedbaly na to, že ještě v cestě pokračujeme a kaštánky je budou tížit.
Naše další cesta vedla do Prachova, kde jsme chtěli navštívit Prachovské skály. Obloha byla zamračená, ale nepršelo. Vstoupili jsme do areálu Prachovských skal, kluci si hned našli klacky a byli ve svém živlu. Putovali jsme po zelené značce a obdivovali skály. V tu chvíli začalo bohužel pršet. Rozdělili jsme se na dvě skupiny.
Skupina zdatnějších se vydala na delší okruh a skupina mladších dětí putovala nejkratší cestou k autobusu. Děti si vzaly pláštěnky a začala nejnáročnější etapa naší cesty. Namoklé kameny se klouzaly, a tak dospěláci byli v nejvyšší pohotovosti, pomáhali všude, kde bylo potřeba. Když nás déšť pozlobil, přestalo pršet a hned se nám šlo lépe. V závěru cesty děti ještě honem doutratily zbytek peněz a mohli jsme se dát na cestu zpět. Pobavila nás otázka jednoho druháka – kolik jsme ušli? 4 km. A myslíš, že by to mamka ušla?
Děti dostaly suvenýry – turistickou známku, záložku, plakátek a pohled a za zpěvu Sláva, nazdar, výletu, zmokli jsme a už jsme tu jsme ve zdraví a tentokrát přesně na čas dorazili do DK.
Dík patří všem dospělákům, kteří byli na výletě a vždy byli dětem ku pomoci.
-pš-
Související články |
