|
Tajný výlet sokolského žactva
Na začátek května připravili cvičitelé Sokola pro žactvo tradiční tajný výlet. Přihlásilo se rekordních 42 dětí.
Už týden před výletem hlásili nejhorší předpověď právě na neděli, kdy se měl výlet uskutečnit. Asi šest dětí se postupně odhlásilo, ostatní vydrželi. V sobotu bylo sice zataženo, ale ani nekáplo. Takhle kdyby bylo zítra!!! Pořadatelé výletu s obavami vzhlíželi k obloze a připravovali mokrou variantu. Večer se schylovalo k dešti a vedoucí váhali, zda výlet neodvolat. Nakonec vydrželi do rána. Ráno však nebylo moudřejší večera, provokativně drobně pršelo. Čekali jsme, že až si zapneme telefony, strhne se vlna telefonických dotazů, neozval se ani jediný. Rozhodli jsme se jednat až na místě podle počtu výletníků.
K našemu překvapení dorazilo 35 dětí a 11 dospěláků a všichni se velmi těšili, kam tentokrát zavítáme. Rodiče překvapili podruhé, skoro nikdo se nezeptal, kam na výlet jedeme – když tajný, tak tajný. A tak jsme vyrazili. První indicie – kdysi se s tím svítilo. Děti i dospělí si lámali hlavu. Druhá indicie Minotaurus. Zatím pořád nikdo neví, a tak přidáváme třetí indicii – opak vítání. Prvním luštitelům svítá, ano, opravdu, jedeme navštívit jediné labyrintárium v Evropě, které se nachází v zámeckém parku v Loučeni.
Počasí je zatím spíš pošmourné, parkoviště u zámku zeje prázdnotou, což se brzy ukazuje jako velká výhoda, protože na prohlídku můžeme jít téměř hned. Nejprve si musíme připevnit na ruku žluté náramky, a pak už vzhůru na prohlídku. V sále pro hosty si mohly děti usednout do polstrovaných židlí a poslouchat princeznu, která vyprávěla o osudech rodiny Thurn – Taxisů, malých princů a dalších členů rodiny. Děti se zájmem poslouchaly, jak se dříve dopravovala pošta, co nosili lidé na sobě, jak vypadala zámecká ložnice i koupelna. V hudebním salónku nám mohla Evička Horáčková dokonce zahrát na klavír! Moc se nám skladbička v jejím podání líbila. Nahlédli jsme i do dětského pokoje a místnosti, kde se kluci učili, nakoukli jsme i do prostor pro služebnictvo, vylezli jsme i na půdu.
Když jsme se rozloučili s princezničkou, spěchali jsme do parku na svačinku, a pak nás čekala slibovaná bludiště. Protože v 35 dětech bychom si toho moc neužili, rozdělili jsme se na tři skupinky a zaplavili park ze tří stran.
Bludiště děti nadchla. Ať už to byla bludiště z keřů, ze dřeva, kamenů, dlaždic, provazů, všechna měla u dětí veliký ohlas. Pokaždé jsme je museli hodně přemlouvat, abychom půjdeme dál. Nakonec se nám podařilo všechna bludiště absolvovat. Teprve potom si děti uvědomily, že s sebou mají peníze a bylo by dobré je utratit. Vzali jsme tedy útokem stánky. Nejvíc šla na odbyt zmrzlina, protože se oteplilo, a děti se chtěly osvěžit.
Pak jsme se ještě v zámeckém parku vyfotografovali a už tu byl odjezd. Aby se dětem nezdálo, že jsme toho viděli málo, zastavili jsme ještě na rozhledně Rozárka nedaleko Loučeně. Pohled z rozhledny byl odměnou všem, kteří vyšlapali schody vzhůru.
Tajný výlet se vydařil a děti plné zážitků se vracely spokojeně domů. Už teď si lámeme hlavu, čím překvapíme malé turisty příště.
P. Špatenková
Související články |
