|
Aktuality
13. 3. 2022 - Video z valné hromady
Podívejte se na video z valné hromady, které připravil Jan Holan.
1. 3. 2022 - Fotografie z valné hromady
Podívejte se na fotky z valné hromady. Povedly se. Fotili P. Špatenková, M. Špatenka a J. Holan
28. 2. 2022 - Co mají místa vyobrazená na fotografiích společného se Sokolem? Soutěžte!
Najdi a navštiv všech 16 míst vyobrazených na fotografiích. Na každém z míst splň úkol pod obrázkem a nech se při jeho plnění vyfotit. Když své fotografie a odpovědi pošleš na adresu sokoldvur160@seznam.cz zasloužíš si odměnu, a také nám pomůžeš oslavit pohybem výročí sto šedesát let od založení Sokola a zvýšit tak povědomí o našem Sokolu mezi lidmi.
Pokud přijdeš na spojitost jednotlivých míst se Sokolem, napiš nám i to, získáš bonusovou odměnu!
26. 2. 2022 - Sokolský zpravodaj
Podívejte se na Sokolský zpravodaj, který připomíná 160. výročí založení Sokola a také přináší reportáž z rozloučení se sestrou náčelnicí Jarinou Žitnou.
23. 2. 2022 - Z gymnastického soustředění žáků
V lednu měli naši hoši soustředění, na kterém se připravovali na letošní závodní sezónu. Podívejte se!
21. 2. 2022 - Přečtěte si o našich úspěších
Na Královédvorsku se dozvíte, o našich aktivitách v prvních dvou měsících roku 2022
17. 2. 2022 - Slavnostní rozvinutí nového župního praporu
16. února byl u příležitosti 160. výročí založení Sokola v naší sokolovně slavnostně rozvinut nový prapor župy Podkrkonošské Jiráskovy. Zúčastnili se zástupci jednot Sokola Česká Skalice, Náchod, Jaroměř, Hronov, Vlkov a Dvůr Králové n. L. Čestnou stráž drželi krojovaní sokolové ze Dvora Králové a Náchoda. O rozvinutí praporu se postarala krojovaná družina ze Dvora Králové, Jaroměře a Náchoda za účasti kmotry praporu župní starostky sestry Heleny Rezkové.
17. 2. 2022 - Rozloučení s Jarinou Žitnou
17. února jsme se ve Strašnicích naposledy rozloučili se sestrou náčelnicí Jarinou Žitnou, velkou ikonou Sokola. Počasí od rána nepřálo, řádila vichřice, lilo. Před druhou hodinou se však počasí umoudřilo a během rozloučení skoro nefoukalo. Ve chvíli, kdy ukládali Jarinu do sokolské hrobky po boku Jindry Vaníčka, Augustina Pechláta, Marie Provazníkové a dalších sokolských osobností, vysvitlo sluníčko. Svatý Petr ukázal svou vlídnou tvář. Jarino, ať je Ti země lehká!
Foto P. Špatenková, H. Rezková
17. 2. 2022 - Valná hromada
Zveme všechny členy a příznivce na valnou hromadu v pátek 25. února od 17 hodin v sokolovně.
15. 2. 2022 - Přání k sokolské stošedesátce!
Poslechněte si přání Sokolu k narozeninám.
14. 2. 2022 - Krajský přebor staršího žactva 2022 v hale
V sobotu 12. února se konal v jablonecké hale krajský přebor staršího žactva v atletice. Naši jednotu reprezentovali tři žáci a dvě žákyně. Všichni podali pěkné výkony, přidali osobní rekordy a získali pro náš Sokol první medailičky! Nejlépe se dařilo Nele Bořkové, která vybojovala titul přeborníka kraje ve skoku dalekém (465 cm), bronz ve skoku dalekém (135 cm) a 4. místo v běhu na 150 m (22,39). Martin Palan přidal bronz za skok vysoký 153 cm. Dařilo se i těm, kteří na medaili tentokrát nedosáhli. Michal Lukáš skočil do výšky 140 cm a zaběhl 60 m za 8,55 s a 15 m za 21,52 s, Tomáš Erban i s nepovedeným startem zaběhl 800 m za 2:38,84 a Aneta Erbenová vrhla koulí 3 kg 7,66 m.
Všem děkujeme za super reprezentaci naší jednoty!!!
14. 2. 2022 - Sokol slaví 160 let od svého vzniku
Pojďte si s námi projít historii naší jednoty během šesti minut. Uvidíte čím žili naši sokolští předkové a čím žijeme dnes my. Uvidíte některé osobnosti Sokola, kteří už nejsou mezi námi. Video z podobenek všech cvičitelů a činovníků naší jednoty by bylo pořádně dlouhé. Bohužel ani všechny, kteří se o rozkvět Sokola zasloužili nemáme. přesto na ně na všechny s vděčností vzpomínáme.
Čest jejich památce!
14. 2. 2022 - Koulovačka
Na konci ledna se naši gymnasté zúčastnili soustředění v Polici nad Metují. Ve Dvoře nebylo po sněhu ani památky, ale v Polici po celý den sněžilo. A tak jsme večer po tréninku neodolali malé vycházce, která přerostla ve velkou koulovačku. V Polici na náměstí ještě svítil vánoční stromeček a byla to úplně vánoční atmosféra...
5. 2. 2022 - Představujeme oddíl předškolních dětí
V tomto oddíle cvičí předškoláci už bez rodičů. Učí se základním dovednostem, získávají správné návyky při pobytu v tělocvičně. Učí se šplhat, běhat, skákat i cvičit na nářadí. Předškoláci mají rádi jednoduché hry a soutěže, rádi závodí. Také milují překážkové dráhy.
4. 2. 2022 - Co se učí učí kluci v gymnastice?
Na to se můžete podívat - na tomto videu uvidíte, jak se právě naučili nejmenší hoši toč vzad a jak se ti starší činí na koberci a na bradlech.
4. 2. 2022 - Fotky z víkendového soustředění žáků
Celý víkend věnovali kluci gymnastice pod vedením Trenéra gymnastiky Dana Klimeše. Můžete se podívat, jak jim to šlo.
2. 2. 2022 - Vzpomínka na starostu jednoty JUDr. Františka Pařeza
Připomínáme si 80 let od úmrtí starosty Sokola Dvůr Králové n. L. bratra JUDr. Františka Pařeza, který zahynul v koncentračním táboře Osvětim, kam byl odvlečen z Terezína v polovině ledna 1942. Jeho jediným proviněním bylo, že byl sokolem.
Nezapomeneme!
Čest jeho památce!
16. 1. 2022 - Gymnasté měli soustředění!
SK Plhov Náchod nás pozval na své jednodenní soustředění. Tuto příležitost využilo hned osm našich gymnastíků, kteří od devíti ráno do pěti odpoledne posilovali, zpevňovali, cvičili na nářadí a také se bavili. Jak okomentoval soustředění náš Tomáš - prima zábava na celý den! Hoši navázali nová kamarádství, viděli, jak cvičí náchodští kluci. A s novou motivací se pustí do další práce. Za čtrnáct dní nás čeká dvoudenní soustředění v Polici nad Metují. Už se na něj moc těšíme! Poděkování patří Jarče Pavlovičové, která včerejší soustředění zorganizovala. Bylo to moc prima!
16. 1. 2022 - Právě v těchto dnech si připomínáme smutné sokolské výročí
V těchto lednových dnech si připomínáme osmdesát let od chvíle, kdy uvěznění sokolové, kteří po akci gestapa trpěli v Malé pevnosti Terezín a dalších věznicích gestapa, byli převezeni do koncentračního tábora Osvětim s douškou "Rückkehr unerwünscht", Návrat nežádoucí. Do Osvětimi dorazilo na tisíc sokolů ve dvacetistupňových mrazech a od začátku jim bylo jasné, že to, co zažili v předcházejících dnech není nic proti poměrům v Osvětimi. První ztráty na životech na sebe nedaly dlouho čekat. Poválečný starosta Československé obce sokolské, který Osvětim přežil, podal po válce drsné svědectví o tom, co prožívali sokolové v Osvětimi. Jeho svědectví stojí za přečtení!
„Po příjezdu v nejstrašnější zimě jsme se museli svléci do naha a stát na dvoře v 35 stupňovém mraze a čekat na prohlídku. Nahé nás vodili z bloku na blok, po osprchování horkou vodou jsme museli zase nazí ven, a tak již v prvních dnech umírali první z nás na zápal plic.
Pochopili jsme, že s námi má být zacházeno tak, aby se nikdo nevrátil. Život v Osvětimi nebyl vůbec ke snesení. Tehdy tam ještě nebyly v tak velkém rozsahu plynové komory, ale bylo to zařízeno jinak. Byli tam němečtí zločinci, kteří byli pověřeni dohledem v táboře. Ti se starali o to, aby vězňové co nejrychleji umírali. V Osvětimi bylo málo místa. Přicházely stále nové transporty a tehdy na sklonku roku 1941 a na začátku 1942 muselo umřít každý měsíc alespoň 6 000 vězňů, aby se tam vešlo 6 000 nových.
Ubytování bylo strašné. Leželi jsme namačkáni na zemi, okna otevřená do mrazu, chatrné přikrývky a bez jídla. Teprve 48 hodin po příjezdu jsme dostali najíst. Jídlo v Osvětimi vypadalo tak, že jsme dostali každý den misku polévky z tuřínu, špinavé misky jsme si museli vzájemně půjčovat. Lžíce jsme nedostali, a tak jsme museli vybírat husté části polívky špinavýma rukama. Špinaví jsme byli proto, že na některých blocích v Osvětimi nebyl vodovod a nemohli jsme se ani umýt. Voda tekla jenom na záchodě, a kdo si dovolil alespoň na záchodě trochu umýt, byl surově tlučen.
Hned v prvních dnech jsme začali chodit do práce. Byla to nejtěžší práce, kterou pro nás vymýšleli. Museli jsme např. nosit celý den v rychlém tempu na zádech 50 kg pytle s cementem, jindy kopat na cement zmrzlou hlínu. Představte si, jaké bylo utrpení starých vězňů, kterým bylo i více než 70 let, kteří byli v pravém smyslu slova utloukáni, když v práci nemohli stačit. Kápové (většinou němečtí zločinci) se silnými klacky v rukou běhali za vězni, a kdo nemohl, toho surově tloukli. Stávalo se, že když jsme se večer vraceli z práce, mnozí s rozbitými lebkami, zkrvaveni, museli jsme mrtvé nosit domů na zádech. I mrtví museli totiž večer nastoupit k apelu. Kápo, který vězně přivedl, se nemusel zpovídat z toho, proč některého vězně ubil, ale musel mu souhlasit počet, a proto mrtví a umírající byli skládáni na levé křídlo. Často se stávalo, že na tomto levém křídle leželi naši bratři a kamarádi v bahně nebo ve sněhu, umírali a nikdo jim nesměl pomoci. Když chtěl někdo svému staršímu tlučenému druhovi pomoci, byl sám nelítostně tlučen a řezán.
Po celodenní vyčerpávající práci jsme museli v noci nastoupit na tzv. „Ehrenarbeite“ – četnou práci, při které se stavěly nové bloky pro další a další vězně – v mrazu, za plískanice, o hladu, žízni a často při těžkých chorobách.
Ani po skončení práce však naše utrpení neskončilo. Byly tzv. Sachenapely, prohlíželo se, kdo jak má v pořádku šaty. Když například celý den pršelo a celý den jsme dělali v blátě a neměli nic, do čeho bychom se převlékli, nebo aspoň čím si vyčistili šaty, přicházely nové tresty. Vězeň se musel vysvléknout do naha, postavil se na cementovou podlahu k oknu, které bylo otevřeno, a tam za trest tři a více hodin musel stát. Bylo přirozené, že takoví vězňové umírali rychle na zápal plic. Někdy museli vězňové při mrazech stát v nevytopených světnicích bosi na cementových podlahách a při otevřených oknech se učit německé písně a museli křičet tak hlasitě, aby to slyšel otevřenými okny velitel tábora Höss.
Hygienické podmínky byly strašné. Ve špinavém prádle jsme byli někdy 6 až 8 týdnů, všude plno vší, na jednom kavalci spali dva vězňové, šířil se tyfus, úplavice a s nemocnými se zacházelo jako s dobytkem. Na bloku umíraly desítky vězňů a v noci byli ti, co umírali, vyhazováni nazí na ulici a tak se ráno stávalo, že před takovým blokem byla celá hromada 70 i více mrtvých zkroucených těl a často ke své hrůze viděli, že se v této hromadě ještě někteří vězni pohybují. Mrtvoly ne nakládaly na vůz vidlemi, které měly zakulacené hroty, jako nějaký hnůj a vozily se do krematoria.
Když se vedoucím tábora zdálo, že někdo neumírá dost rychle, bývaly konány prohlídky. Slabí a vyhladovělí na kost byli posíláni na „lehkou práci“ do Birkenau (Březinky). To byl tábor, který patřil k Osvětimi, ale poměry tam byly ještě horší. Nebyla tam vůbec voda, nebyly tam záchody, baráky ve formě stodol a nejkrutější zločinci tam byli vedoucí. Z transportu 2 800 osob, který odešel do Birkenau, zbylo za 4 týdny naživu 14 vězňů. Ostatní zde byli během několika dnů utlučeni a zlikvidováni.
Když šli vězňové do práce, kdo nešel dost rychle, dostal ránu kyjem do hlavy a padl s roztříštěnou lebkou na silnici, nebo do příkopu, odtud byl sebrán při odchodu z práce.
Když vězně rána kyjem neusmrtila, jen omráčila, dali mu kyj na krk a kápo se na kyji houpal ze strany na stranu, až vězně udusil. Kdo nezemřel na nějakou nemoc nebo nebyl utlučen, umíral na tzv. smrt přirozenou. Jídlo bylo špatné a bylo ho málo. Za pár týdnů každý vypadal jako pohybující se mrtvola. Když už nemělo tělo z čeho brát, vypovědělo srdce.
Při takovémto zacházení se stalo, že ze všech sokolských činovníků, kteří byli na rozkaz K. H. Franka posláni bez odsouzení do Osvětimi, zůstalo jich na živu jen asi 9 procent.
Že šlo skutečně o akci Frankovu, potvrzují listiny, které byly po válce nalezeny v archivu, jsou podepsány výhradně K. H. Frankem. Dále je potvrzeno, že také při sepisování nacionále sokolských pracovníků bylo mnohokrát řečeno, že je to věc Frankova.
Do roku 1941 se v Čechách nevědělo, co je to Auschwitz. Teprve na sklonku roku 1941 a počátkem roku 1942, když začaly docházet zprávy o houfném umírání příslušníků sokolstva, kteří byli v počtu přes tisíc osob dopraveni do Osvětimi a z nichž za 5 měsíců zůstalo asi jenom 70 osob, uvědomil si celý národ, co je to Osvětim.“
14. 1. 2022 - Fotografie z akce Organizace Silver A v paměti tří generací
Zástupci župy Podkrkonošské Jiráskovy a Východočeské Pippichovy včera uctili u Larischovy vily památku 194 obětí, které zde byly zavražděny během heydrichiády. Akce Operace Silver A v paměti tří generací si připomněla, že právě před osmdesáti lety bylo navázáno spojení mezi Protektorátem a vládou v Londýně. Heydrichovy zbývaly v té době čtyři měsíce života...
|
